Napsano po všechny budoucí exchange studenty po cestě domů

Hard to believe im coming home. Half of me stays in United states, but I need to keep going! Citim se jako by kousek me umrel, ale musim se zpet nastartovat a vse, co jsem se za tento rok naucila uzit v mem zivote a neco dokazat. Nechci zmenit svet, chci mu pomoct. Chci cestovat, poznavat, ucit se. Ted musim na dva roky na stredni, jen to nesmim brat jako “pohreb”, je to doba na studovani, chci se zlepsit v dalsich jazycich, hudbe, a kdo vi v cem J!

Life is good!

Rady pro budouci exchange students:

1)      Pokud vam vase host rodina neodepisuje na emaily od zacatku, tak uz vidite,ze jejich zajem bude pokulhavat

2)      Budte zapojeni v nejakem sportu kazdou skolni sezonu

3)      Pokud vas prvni sezonu trenerka odmitne, nenechejte se odbit (jinak zkoncite jako ja, jako manager, ale taky to nebylo spatne;))

4)      Zapojte se do co nejvice klubu vase skola nabizi

5)      Pokud jste na Gymplu, v USA si definitivne berte Pre-calculus nebo calculus!!!

6)      Pokud se vam nepocita, naberte si predmety, ktere si tady v Cr nikdy nevezmenete… treba chorus, psychologie, sociologie, atd… J

7)       Neni povinost zustat pouze se skupinou lidi, kteri vas vzali jako prvni

8)      To same plati i na obedech, ja jsem se citila treba hrozne blbe odsednout si od holky, ktera me vzala jako prvni ve skole, ale jakmile jsem to udelala a sedla si k jinym lidem, bylo to mnohem vic srandy!

9)      Neberte si kalkulacku, ve skole ji dostanete

1)   Neberte si hromadu leku, k uzitku urcite je smekta a pak treba paralen grip, v americe maji lleku a aleku a rodina vam urcite nejake da…

p) pridejte se na FB do skupiny s exchange studenty a sdilejte svuj novy zivot  :)

1)   And most importantly: na kazdou otazku – how are you?
odpovez: Living my dream J

„EXCHANGE IS NOT A YEAR IN YOUR LIFE, IT’S A LIFE IN A YEAR“

Aneb Zuzka, vsichni ji dekujte, se mnou udelala rozhovor do nasich skolnich novin, tak tady ho mate :)!

Odjet na rok studovat někam do zahraničí přináší bezesporu mnoho neopakovatelných zážitků. Možná o takovém studiu někteří z vás přemýšlí, no Iva Gejdošová (naše bývalá šéfredaktorka) se ho rozhodla realizovat. Jak se jí žije v americkém, s kukuřicí spjatým státem, v Iowě?

Proč ses rozhodla právě pro Spojené Státy a jak ses vlastně k možnosti jet na rok studovat do USA dostala?

Život je o poznávání a „bringing new horizons“ :D… Nedávno jsem natrefila na tento citát, který vystihuje tento rok: „Exchange is not a year in your life, it’s a life in a year.“ Rok plný nezapomenutelných zážitků, přátel, zkušeností… :)

Řekni mi něco o tom, jak ses cítila těsně před odjezdem a jaké to bylo, když ses poprvé „naživo“ setkala se svou host family…

Plná očekávání a natěšená na to, co mě čeká za velkou louží! :) I když trochu jsem se Iowy bála. Vše, co jsem vyhledala o tomto státu USA, se týkalo zemědělství – hlavně kukuřice (internet se samozřejmě nemýlil). Při příletu do Iowy vše, co jsem viděla, byla placka plná zelených čtverečků. Tohle byla má chyba – soudila jsem věci a lidi aniž bych je znala. :) Pak se přede mnou otevřely dveře, teplý vzduch se obmotal kolem mých nohou a já jsem uviděla mou host family s velkou cedulí: „Welcome to Iowa Iva…“

Jaké byly začátky ve škole? V čem je největší rozdíl tvojí nynější školy oproti našemu gymplu nebo obecně oproti českým školám?

Žiji zde v malém městečku o velikosti Kunovic. High school má okolo tří set žáků. Škola má mnoho aktivit jako kluby (FFA – future farmers of America, Key Club – dobrovolnictví, FCCLA – dobrovolnictví…), školní sporty (fotbal, volejbal, běhání, atletika, basketbal, softball, baseball, cheerleading), školní muzikál atd. J

Studenti tady žijí svůj život ve škole, protože tady mají všechny volnočasové aktivity – sport i hudební vzdělání v rámci Band class…

A obecně oproti českým školám je jejich vzdělání velmi jednoduché. Občas se musím už i smát, když můžeme použít naše zápisky během testu nebo test dostaneme na vypracování na doma…

Příjemnou změnou oproti ČR jsou zde děti se speciálními potřebami. Jsou žáky stejné high school. Mají svou třídu a učitele, kteří pracují pouze s nimi.

Jak vypadá tvůj běžný den?

Všední dny jsou velmi podobné… Pokud nemám ráno nějakou schůzku s klubem, vstávám před půl osmou. Škola nám začíná až v 8:23. Cereálie jako snídaně a tradá do školy. J Mám velké štěstí, že má rodina bydlí jen jeden blok od high school. Pro mě je to 200 kroků. J Ve škole má každá hodina 48 minut a každý den máme stejné předměty ve stejném pořadí. První semestr byl můj rozvrh naplněn American history, American government, matematikou, humanities, hodinou angličtiny – dělali jsme různé proslovy, poezii atd., meteorologií, multimediem. Tento semestr mám sociologii a sbor namísto humanities a meteorologie. Po škole mám každý den trénink. Teď na jaře dělám atletiku. Škola je u konce o půl čtvrté a trénink je zhruba do šesti. Každý den jsme v posilce, běháme atd... já hážu diskem. J Má host mum Patty nepracuje, je „mámou na plný úvazek,“ takže je každý večer připravená teplá večeře. Jakmile se host dad John vrátí z práce, usedáme společně ke stolu a večeříme. J

Zpíváš ve sboru, děláš roztleskávačku… Jaké to je? A kterým dalším „mimoškolním“ aktivitám se v USA věnuješ?

V září jsem byla manažerem pro volejbal, v zimě jsem byla roztleskávačka pro školní basketbalový tým a na jaře házím diskem. ;) Snažím se zapojit do všech školních aktivit. J Jsem členem školních klubů jako Key club – je to dobrovolnictví. V březnu jsme organizovali Dance Marathon, peníze, které jsme vybrali, šly na výstavbu nové dětské nemocnice v nedalekém městě. FCCLA – je další klub zprostředkovávající dobrovolnictví. Organizovali jsme „Santa Clausovy dílničky,“ egg Hunt, dětský karneval… FFA – Future farmers of America. Tenhle klub vystihuje Iowu v mnoha směrech. Minulý týden jsem byla oceněná President’s Volunteer Service Award s podpisem Obamy. Během tohoto roku výměny jsem dobrovolničila 120 hodin. J

Na podzim jsem hrála ve školní hře, na jaře jsem zpívala v muzikálu. J V předmětu multimedia jsem editor pro Yearbook.

Bydlíš ve státě Iowa, jaké další americké státy a zajímavá místa jsi navštívila?

Má rodina pochází z Indiany, takže na Vánoce jsem se podívala tam a navštívila jsem jejich velkou rodinu. Vánoční výzdoba Indianapolis byla úžasná! J V zimě jsem se ze zasněžené Iowy dostala do tepla do Disney Worldu. O jarních prázdninách jsme s host family jeli na Floridu a hráli volejbal, co byl týden dlouhý. :D S kamarádkou ze Slovenska (poznali jsme se v USA) jsme s její host rodinkou procestovali South Dakotu. A na Den matek jsme s mou rodinou jeli do Chicaga. Samozřejmě, Mall of America v Minnesotě. V Cedar Rapids v Iowe je Czech and Slovak Muzeum, zde jsem se potkala a posedela na jevišti s Madeleine Albright. Je to velmi inspirujicí osobnost!

Minulý rok se konaly v USA volby prezidenta, jak Američani prožívali volební kampaň? Vidělas Obamu?

Američani jsou velmi otevření ohledně svých politických názorů a také je rádi sdílí. Takže ano, volby jsou zde velkým soustem. Vše se tady točí kolem Republikáni vs. Demokrati. Iowa je swing state (není vyhrazeným demokratickým nebo republikánským státem). To je důvod, proč sem oba kandidáti sypou velké množství peněz a plánují mnoho návštěv (každý hlas dobrý). Před čtyřmi lety si právě zde Obama uvědomil, že má šanci uspět. Iowa jako samotná je stát bílých a on je jako mulat v očích bílých – černý a v očích černých – není černý dostatečně. Takže se předpokládalo, že nebude mít úspěch… Na Iowa caucus (předvolební meeting, něco jako 0. Kolo) uspěl a kam to až, švihák, dotáhl…

Co je na USA nejlepší?

To jde velmi těžko říct. Vše má své klady i zápory! J Možná to budou „picí fontánky“ ve škole, možná bezprostřednost a přátelskost lidí.

Zažilas naopak za tvůj dosavadní pobyt nějaké fakt těžké momenty, se kterými ses musela poprat?

Tohle rozhodně není negativum, ale někdy je to těžké – má host sestra je autista. Takže být pod střechou s osobou s touto nemocí není vždy jednoduché. Avšak Lily je můj oblíbený člen rodiny. J Ale život je překonávání složitostí, na které si poté vzpomeneme jen s úsměvem. ;)

Chutnají ti hamburgery a další typicky americká jídla?

A jak!

V českých časopisech a televizi nám vykreslují Američany tak trochu jako dva extrémy. Buď vidíme dokonalé celebrity anebo „obtloustlé figurky.“ Se kterým typem lidí se setkáváš častěji ty?

Život v malém městě mě trošku drží v uzavřené krabičce. V high school je většina studentů zapojena do sportu a jsou ve velmi dobré kondici. Ale po ukončení střední mnoho studentů přibere v průměru deseti kil a pak to někteří neohlídají a přiberou ještě víc… Problém tady je, že mnoho rodin nevaří, a když už ano, tak jen z polotovaru. A hlavně, Američané mají moc lahodné sladkosti! J

Je mezi Čechy a Američany hodně velký rozdíl? Myslím v povaze, chování…

Amíci mají řidičák od šestnácti, takže nejsou závislí na jejich rodičích. Hromadná doprava tady neexistuje, všude si řídí sami. Alkohol je od 21, takže mladí Američané mají jiné druhy zábavy, což mě baví víc než česká verze zábavy! ;) Amíci jsou velmi otevření a přátelští, ale zároveň jsou to „AMERICANS!“ Někdy až patriotičtí blázni! ;D Američani mají jeden obrovský zápor a to, že jsou líní. Ale oni na to jednoho dne dojdou a bude to tvrdý náraz na dno.

Jak tě celá zkušenost s pobytem změnila?

Ta osoba, co se loučila na letišti, je pryč – to je jisté. J Nejsem hodna soudit, jak jsem se změnila či nezměnila, to nechám na každém, ať si rozhodne sám. J

Co ti studium a vlastně celý pobyt v USA dal a dává? Proč myslíš, že by se podobné věci měli účastnit i jiní studenti z ČR?

Nový pohled na svět, nový impuls do života, pracovat na sobě a v životě to někam dotáhnout. Pomohlo mi to uvědomit si, čeho si v životě cením a čemu bych se chtěla věnovat. Taktéž mi to pomohlo uvědomit si, komu na mně záleží. J Věřím, že každému, kdo se dostane z krabičky stereotypního života, se otevřou oči a pochopí, že poznání nezná hranice. J

Chceš něco vzkázat závěrem? :)

After traveling around the world we all end up at home. :) See you soon! :)

Indiana:)))

Na prvni pohled je Indiana memu srdci blizsi. Kolem cest jsou konecne lesy (zadna kukurice nebo fazole), zivot tu vypada trochu vice modernejnesi a lide se tu lepsi oblekaji  :D!

Tentokrat jsem s rodinou jela do Indinany na svatbu. Ma host mu Patty ma pet sester a jednoho bratra, jeji neter se vdavala.  Ale stejne jako v evrope ani v USA nam  pocasi nepreje. Za minuly tyden se nam ve Story city (mesto, kde ziji) vylela reka uz dvakrat, pokazde zaplavila cele golfove hriste a malem i atleticky outdoor stadion.

Ale zpet k hlavnimu tematu:D! Svatebni obrad byl planovan venku, na rodinem pozemku – krasne louce pod maple tree. Pocasi se, diky Bohu, usmirilo a svatba byla venku. Kdyz jsme se dostali na louku, zaparkovali jsme cca 100m od “Stromu S”… Po ceste se vsechny zeny s podpadky propadavali, takze muzu museli nabidnout rame. Tolik bahna! Pro starsi generace byli zajistena golfova vozitka na prevoz ;)… Pod Stromem byl udeany nadherny alternativni oltar ze dreva a drevena konstrukce nad nevestou a zenichem. Vse ve velmi “selskem stylu”:D… .  Tesne nez obrad vypukl, zacalo lehce pokapkavat, ale pak vysvytlo slunicko a svitilo cely obrad J! Pokud pomineme, ze jsme se skoro vsichni propadali na zidlikach do zeme, byla to jedna z nejpeknejsich svatbech na jake jsem kdy byla.

Americke svatby jsou situovane do odpolednich hodin, svatba byla na 5 hodin odpoledne. Obrad byl od vedenim pastora a trval 40 minut, ktere utekly velmi rychle. Bahnitou cestou jsme se dostali zpet do auta a prejeli do kostela, kde se konala party. (Ano v kostele…) Po ceste jsme minuly dve veznice, co me zaujalo, ze pani veznove tam meli I softballove hriste.

After Party:

Kazdy jsme meli urceny stul ale ne mist, takze jsme is posedali kam jsme chteli. Ja jsem sedela blizko Denae (dcera dalsi z Patty’s sester) :D… Ta se zasnoubila minuly tyden do bratra kluka, co byl me date na Sweetheart ball J… Jejich love story je troche sranda, byli seznameni na New year’s eve 2011 na svatbe Cyndi – nejstarsi dcera me host rodiny… Od te doby randi a ted se zasnoubili. Garet ji pozadal upne nadherne :D! Oni si pocelou dobu jejich vztahu posilali dopisy, takze on se rozhodl napsat nove psani na obrovske platno, ktere vyvesil u Deney doma ve stodole. A posledni veta byla: P.S. Will you marry me?

Jidlo zde nebylo jendotlive servirovano, ale po stolech jsme sli si vybrat, kolik a ceho jsme chteli.

Photo booth – par rekvizit a fotak pro kazdeho at nafoti fotky, tohle je muj oblibeny detail americkych svateb J

A jelikoz to bylo v kostele, tak alcohol je samozrejme omezeny:D. Nektere kostely to neovoluji vubec. Abyste pochopili, americke kostely vypadaji jako velke saly, vubec ne studene prostory plne kamenych soch a obrazu jako u nas:D:D!!!!!

 Byli jsme jednich z poslednich svatebcanu, kdyz jsme odchazeli po desate hodine. O to byla party :D:D:D!!

V nedeli jsme se jeste stavili u Johnovy sestry a pak uz se rozdelili. John, renea, Jacob a Amber jeli zpet do Iowy, protoze vsichni v pondeli pracovali. Patty, Lily, Amy a ja jsme jeli na Nana’s cabin. Cabin je jejich rodinny dum u jezera. Nadhera J!

Klid, jeleni, veverky, chipmunks, koupanicko :D! Tohle byly asi me nejoblibenejsi dny s host family (idyz posledni dobou jsem s nimi nebyla az tak za dobre). V nedeli vecer nas Patty naucila novou karetni hru. Byly jsme na dva tymy Patty + Lily, Amy+ a ja J. Prvni vecer jsme s Amy vyhrali, v pondeli vecer prohraly a v utery jsme slavily vitezstvi znovu :D… Mnohokrat nas rozesmalo, jak Lily, aniz by rozumnela hre, tak vzdy mela nejlepsi karty a stesti aby vyhrala jednotliva kola!

Pres den jsme rybarily, koupali se, ja jsem byla behat :D! Pak jsme jedly, spaly, hraly karty. A ve stredu rano domu. Zbyva mi 8 dni, prijde mi jako vcera, co jsem sem prijela a nemuzu uverit, ze jedu domu. Tesim se domu moc, ale amerika bude mit sve misto v mem srdci navzdy.

Posledni den ve skole :)

South Dakota

Vikend byl uzasny :). Nasla jsem v USA spriznenou dusi, se kterou si muzu postezovat, jak se nam zhorsila plet, jak jsme pribraly na vaze, a nebo jak uz nas ti amici opravdu stvou:D. S Anickou jsme se seznamili na FB na skopine pro vymenne studenty v US. Setkali jsme se poprve v unoru, pak v breznu a ted v dubnu me pozvala s jeji host rodinou do South Dakoty :).
Bohuzel tomuto vyletu predchazela smutna udalost. Anicka s rodinou meli naplanovany tento vylet na minuly tyden a presne v tuto sobotu jsme meli s chorus peveckou soutez (ona to neni soutez, ale kazdorocni ohodnoceni skolnich sboru). Dva tydny zpet jsem se sverila Mrs. West o me moznosti jet do Dakoty. Ona si vzala den na rozmyslenou a druhy den me informovala, ze pokud pojedu do Dakoty jsem hotova se sborem, nesmim zpivat na koncertech ani nikde jinde, ale ze me nenecha propadnou. Po zvazeni, po rozhovoru s host mum a kamarady (ktery rekli, ze o nic neprijduu, ze se tam cely den nudis, jednou zazpivas a jedes domu). Nakonec jsem zvolila jet do South dakoty, nacoz mi mila pani ucitelka rekla mnoho "milych slov", a nakonec me z te hodiny uplne vykopla a dala mi study hall. Takze ted uz ani do chorus nechodim. Je mi moc lito, ze to tak dopadlo, ale bohuzel dopadlo... Mela na to pravo, a ja muzu byt vubec rada, ze me nenechala propadnout.

Ale ten vylet stal za to trapeni :)! Ve ctvrtek rano jsme se v Iowe probudily do snehu. Ano 2.Kvetna snih, nekteri si delali srandu, ze bylo 82.unora :D:D. Takze nam, uz temer tradicne, zrusili dalsi zavody s atletikou. Tohle mi ale veslo vhod, protoze hned po skole jsem dokoncila baleni a Patty me zavezla do Clarion k Anicce, vzdalene mene nez hodinu autem. V podvecer jsme nasedli do auta a vdali se na cestu :)!
V Iowe je mesto Pocahontas (native american hero a taky film od Disneyho :D). Byl krasny vecer a cervanky na nebi :). Pak jsme jeli dlouho a dlouho az do noci, kde jsme prespali v motelu. Na veceri jsme se stavili v Subway, kde nas obluhoval takovy mladik, ktery byl viditelne po pouziti marihuany :D:D... Ale alespon jsme se zasmali, protoze nas prizvuk to obcas ztezuje ;)/....
Rano jsme se zase vydali na cestu, dopoledne jsme zastavili v Corn Palace. "Budova obalena v kukurici", nadherna a velmi detailni prace :)! Tema pro tento rok bylo "sporty pro mladez", takze proto byly po stranach obrazky cheerleaders, wrestling, hockey, football atd. Uvnitr byly fotky, ze vsech predchozich let. Budova byla postavena a kukuricne vyzdobena poprve v 1928 :). Kukurice je tady proste mocna :D!!!!!
Pak zpet do auta a dal na cestu. Projizdeli jsme neskutecne nadhernou krajou Badlands, tj narodni park USA. Vypada to jako Grand Canon a je to naprosta nadhera :). Z mnoha koutu techto hor pochazi indianske kmeny. Clenove kmenu Lakota tady hlavne lovili.
Vecer jsme prijeli k nadhernemu, tichemu Mount Rushmore. Anicce i me bylo velkym prekvapenim, ze tento statni pamatnik byl velmi klidnym, temer nezpropagovanym mistem. Krome pekne toalety a jednoho suvenyr obchudku, zadne dalsi obchody ani stanky. K "oblicejum" jsme se dostali v podvecer, a po prochazce kolem do kola se krasne setmelo, takze jsme pany prezidenty videli i za umeleho svetla a svitu mesice.
Meli jsme velke stesti, kdyz jsme prijeli byli jsme tam temer jedini, tak jsme se nafotlili a tak, a  presne kdyz fotime posledni fotky prijede plny autobus asiatu. tak sranda :D:D...
Dalsi dve noci je prespali v motelu ve meste pobliz. Dalsi rano po snidani, mela jsem waffle, jsme se vidali k "Crazy horse".  Crazy horse byl vudce kmene lakota nekdy na zacatku 20.stoleti a vedl vaku proti US government. Kmen lakota si v 1929 vybrali sochare Korczak Ziolkowski, ktery objetoval cely svuj zivot tomuto pomatniku Crazy horse. Indiani mu sice dali pozemek, ale nikdy mu se stavbou nepomohli. Korczak mel 15 let mladsi zenu, ta zije dodnes, a 10 deti. V muzeu nam rekli, ze tolik deti se presne hodilo protoze 5 chlapcu pomahalo na pamatniku a 5 divek pomahalo na rodinne kravi farme, ktera byla hlavnim obzivem. Jelikoz tento pamatnik je sponzorovan ciste rodinou a dobrovolnymi sponzory. No government. To je taky jeden z duvodu proc se to tak tahne. Korczak zemrel v 1982 a jeho zena tam tomu veli dodnes. Tak to presne formuloval ridic autobosu, ktery nas vezl od muzea blizeji k pamatniku. Ona tam ma pry to hlavni slovo. Zpet v hlavni budove bylo muzeum o indianech. V jedne casti byly i zeny z Navajo, Apache, Lakota  s jejich vyrobky. S jednou pani jsme se dali do reci, fakt je jejich kultura, sice uz jen umele udrzovana, i tak uzasna a moc zajimava.
Projezdili jsme "prirodni" rezervace s bizony, medvedy:). Anicciny host rodice jsou zamilovani do bizonu, takze kdekoli byli bizoni, tam jsme byli i my :). Byla sranda, kdyz se nam dva ochozeni medvedi snazili zabranit projeti branou, byli jako dva vojaci na strazi :). Odpoledne jsme se vydali na vyslap na nejvyssi bod od Rockies az po Alpy (kdyz preskocime ocean :P)... Slapali jsme 5 hodin :). Bylo to velmi nadherne, cisty vzduch, tichucko. I kdyz les byl hodne vykaceny, v lonskem roce tam stromy chytli nejakou nemoc... Anicka si pripadala jako v Tatrach, a byla moc stastna :D...

tohle je rodokmen Crazy Horse, podivej te se na zenu se jmenem:
 breast of female/ woman brest

tady se zena jmenuje: "good looking woman" a me oblibene jmeno: "afraid of her" :D:D

Pamatnik Crazy Horse, Mount Rushmore (sochu s obliceji prezidentu) se vleze pouze do jeho obliceje. Tahle socha bude jednoho dne obrovska!!

V nedeli po ceste zpet do Iowy, jsme zastavili ve "Wall drug", pry jeden z nejvetsich suvenyr storu. No takovych kramu tam ;D...
Dockupy najeli jme 2674km, zadek me boli jeste dnes, ale byla to nadhera. A poznala jsem Anicku :)!