Žiji svůj poslední rok pod štítkem „teenager“ a drásá mí to
srdce. Hodlám navždy oslavovat Den dětí a chci mít zlevněné vstupné. Samozřejmě jsou dny, kdy dítětem být
nemůžu. S tímto údělem dospělých se snažím vyrovnat. Taky se snažím
nebýt jako cool v plotě (ano, pane Plíhal), ale být vskutku cool.
Letošní prázdniny, budu trávit v zemi Německé. Jedu
jako aupair. Příhlášku do agentury jsem podávala už březnu a až teď o víkndu jsem dostala
rodinu, pomalu jsem už plánovala různé alternativy – např. dospělácký život: čtenář na volné noze, žijící v bytě své sestry studující v našem hlavním
městě. Tyto snové prázniny nevyjdou, protože původní plán tzv. „hurá za
němčinou“ mi nakonec byl souzen.
Naše gymnázium nabízí svým studentům DSD (Deutsch sprach
Diplom), s tímto diplomem si posléze můžete požádát o prominutí maturitní
zkoušky z němčiny nebo dokonce studovat na vysoké škole v neměcku. Má nemčina je smutná a díky roku v USA ještě smutnější. Nezbývalo
než si vybrat cestu méně prošlapanou a vydat se, alespoň na prázdniny, do
německa a na němčině zamakat.
Právě se balím, balení se docela liší od toho, které předcházelo cestě do USA už dva roky zpět. To letošní jsem zahájila včera večer. Užívám zkušeností z Tetris a kufr mám jako zábavnou hru pro děti 21. století. Taky jsem tuto činnost doplnila filmem Králova řeč a knihou od Plíhala: Jako cool v plotě :-). A tak se balím. A je to fajn.
Zítra a pozítří a tak dále mi začnou šedivět vlasy, tak na mě prosím všichni myslete. Do USA jsem jela bez strachu z jazyka, zato cesta, která mě čeká zítra, by určitě byla mou noční můrou už několik měsíců (nepamatuji si sny, tak jsem naštěstí v pohodě). Nejsem si jistá, jestli to zní dostatečně pesimisticky. Pokud ne, tak věřím, že příspěvky, které snad budou připlouvat o mém objevování nového světa, vás buď potěší hlubšími pesimistickými pocity a nebo, stejně jako mě, překvapí světlým nádechem radosti.
Jinak děkuji Barči za nápad pokračovat v blogu :-)!
Karel Plíhal: ...
Svět se přejed´ vtipné kaše,
v křečích kamsi kluše,
v objetí se choulí naše,
osamělé duše...
Karel Plíhal: Radostné vyhlídky
Až mi bude
tak sto deset,
přijde Bůh
a zmáčkne RESET.
