pondělí 30. června 2014

Rok uplynul jako voda v našem potoce



   Žiji svůj poslední rok pod štítkem „teenager“ a drásá mí to srdce. Hodlám navždy oslavovat Den dětí a chci mít zlevněné vstupné. Samozřejmě jsou dny, kdy dítětem být nemůžu. S tímto údělem dospělých se snažím vyrovnat. Taky se snažím nebýt jako cool v plotě (ano, pane Plíhal), ale být vskutku cool.
     Letošní prázdniny, budu trávit v zemi Německé. Jedu jako aupair. Příhlášku do agentury jsem podávala  už březnu a až teď o víkndu jsem dostala rodinu, pomalu jsem už plánovala různé alternativy – např. dospělácký život: čtenář na volné noze, žijící v bytě své sestry studující v našem hlavním městě. Tyto snové prázniny nevyjdou, protože původní plán tzv. „hurá za němčinou“ mi nakonec byl souzen.

      Naše gymnázium nabízí svým studentům DSD (Deutsch sprach Diplom), s tímto diplomem si posléze můžete požádát o prominutí maturitní zkoušky z němčiny nebo dokonce studovat na vysoké škole v neměcku. Má nemčina je smutná a díky roku v USA ještě smutnější. Nezbývalo než si vybrat cestu méně prošlapanou a vydat se, alespoň na prázdniny, do německa a na němčině zamakat.
   Právě se balím, balení se docela liší od toho, které předcházelo cestě do USA už dva roky zpět. To letošní jsem zahájila včera večer. Užívám zkušeností z Tetris a kufr mám jako zábavnou hru pro děti 21. století. Taky jsem tuto činnost doplnila filmem Králova řeč a knihou od Plíhala: Jako cool v plotě :-). A tak se balím. A je to fajn.
    Zítra a pozítří a tak dále mi začnou šedivět vlasy, tak na mě prosím všichni myslete. Do USA jsem jela bez strachu z jazyka, zato cesta, která mě čeká zítra, by určitě byla mou noční můrou už několik měsíců (nepamatuji si sny, tak jsem naštěstí  v pohodě). Nejsem si jistá, jestli to zní dostatečně pesimisticky. Pokud ne, tak věřím, že příspěvky, které snad budou připlouvat o mém objevování nového světa, vás buď potěší hlubšími pesimistickými pocity a nebo, stejně jako mě, překvapí světlým nádechem radosti.
   Jinak děkuji Barči za nápad pokračovat v blogu :-)! 

Karel Plíhal: ...
Svět se přejed´ vtipné kaše,
v křečích kamsi kluše,
v objetí se choulí naše,
osamělé duše...
   
Karel Plíhal: Radostné vyhlídky
Až mi bude 
tak sto deset,
přijde Bůh
a zmáčkne RESET.

    

1 komentář:

P.S. mám instagram :D @gejdiv