Pamatuji si na svou první akademii, uváděl ji tehdy kluk sám jeho partnerkou byl ... věšák, celé jeho moderování se neslo v duchu - o pozor, kde je má spolumoderátorka? Ale nevadí, vezmu si namísto ní věšák. Bylo o vtipné, trefné, mělo to myšlenku. Slíbili jsme si s Luckou, že budeme moderovat akademii spolu, až na to přijde. Jenomže já jsem odjela do USA a Lucka, díkybohu, si svůj sen splnila i beze mě :-). Loni mi nevyšlo moderovaní, jelikož jsem byla v Rumunsku. Ale nahlásila jsem se profesorkám, jakožto hlavním organizátorkám, jako zájemce o nadcházející ročník. Mám chuť to rýmovat s nočníkem. Ročník, nočník (protože asi takový pocit jsem z dnešní akademie měla, mix všeho, co z těla muselo pryč, a to co je v nočníku, je jen odpad. Avšak je nutné dodat, že všechna vystoupení do této kategorie zaškatukovat nemohu).
Nuže, letos jsem se nezapomněla připomenout jedné z paní profesorek. Ta mi předala informaci, že na post moderátora již její kolegyně navrhla jisté studenty, a tudíž, jak je známo, si nemám dělat moc velké naděje.Opověděla jsem paní profesorce mou filosofií, všechno má svůj důvod, asi to tak má být. Přijala jsem to. Ovšem, že paní profesorka, která si akademii řídí podle svého o mně prohlašuje, že bych na to asi neměla - mě docela zaráží uráží, vzhledem k tomu, jaký koncept představili její studenti i zaráží. Nicméně, nebudu se moderováním nadále zaobírat, jelikož je vám určitě zcela jasné, že z mého pohledu je to poměrně zabarvené, poněvadž se mě to dotklo. Dnes ráno jsme měli suplovaný seminář, kantor mi při vstupu do učebny řekl: Včera na generálce jsem byl naštvaný a nechápal jsem, že nemoderuješ. A na chodbě mi jiný kantor, řekl, že jej to mrzí, že tam nebudu stát. A to nikdo ještě ani nevěděl, co je tam čeká...
Díky akademii si můžu být jistá v následujích bodech
- ačkoliv neumím zpívat, svůj talent můžu vystavit na obdiv a nehambit se, protože v tomto duchu se vznášela některá pěvecká představení (což si zaslouží obdiv, jít na trh s holou kůží - doslova)
- tanec smíchaný se sebelibostí a jemné dotyky sebesama patří na školní akademii (doufám, že se tak předvedli i před primány)
- čím méňě, tím lépe ( zde narážím na oděv. Něco jako etiketa, a že dlaně položeny na stehnech jsou minimální délka sukně, zde nefunguje. Ani loket položený na stehno by nestačil, jak ty sukně byly krátké)
- na GUHu máme úžasnou cimbálovku a studenty, kteří s ladností sobě vlatsní nebo s ladností těžce vydřenou nám předvedli předtančení. Krasné!
- máme užasného malého oříška, který hraje na tahací harmoniku (ať si moderátoři říkají, že by na to člověk holku nesbalil, já myslím, že i ano. V případě toho studentíka, až za pár let, samozřejmě)
- fakt, že paní režisérka si vybírá opravdu nezaujatě dosvědčuje i fakt, že v 80% vystoupení byli její žáci (ano,zajisté jsou šikovní, jen mi neleze do hlavy, proč tedy ostatní třídy pak málem nemohly vystupovat?!)
- fakt, že za účelem předejítí komplikací, se musí na generálce předvést vystoupení s vynechanými místy, tak aby někdo (kdo to vede) nebyl uražen sebemenším útokem na její osobu
- fakt, že profoři (vás seslal sám pan Bůh), chodí prosit za své třídy a bojují za možnost jejich prezentace. Zatímco někteří ty studenty nemilosrdně vyhodí, oni ve své žáky věří.
- Komenský je klasa
- Akademie měla nádherný závěr - vystoupení oktavánů, a jako finální píseň zazněla Gaudeamus Igitur. (Smutné je, kolik lidí vzdalo hold povstáním. Učitelský sbor a studentů, co bys napočítal na jedné ruce)
- nějvětší potlesk dozajista zaručí nahé tělo a nebo ten nejpřihloupější humor. To se pak Slovácké divadlo otřásalo
- studenti vyššího gymnázia ukázali i svou světlou stránku, když se nepovedl jeden přemet malé drobné gymnastce o to větším potleskem ji obdařili
- gratuluji všem, kteří se účastnili dnešního muzikálu, pardon, tedy Akademie GUH. (to zní možná trošku sarkasticky, ale myslím to vážně :-) )
Co z toho plyne,
že všechno plyne k záhubě.
Že elitní není nic,
ba co víc,
síla jedné ženy,
způsobí velké změny (třebaže je pěkně malá!).
Omlouvám se, pakliže se článek kohokoliv dotkl, ale stejně jako jsem si v plném stále jako jedna z mála stoupla, při hymně studentů, tak i teď se nebojím vystoupit a být jiná, než sedící hejno. I přesto, že mi to osud již nemile vrací.
Musím přiznat, že v hodně věcech máš pravdu...souhlasím s bodem šest
OdpovědětVymazat