Iva the explorer: Wassertrundigen dvakrát do týdne

aneb tajemná skříňka

    Na základní škole jsme měli za úkol napsat slohovou práci. Ta má pojednávala o tajemné truhle, kterou jsem s bratránkem našla u babičky na půdě pod starou kravskou kůží. V truhle byla tajemná skříňka. Docela obyčejná. Vysoká asi palec a padla přesně do ruky . Horní polovina byla tvořena půl válcem a uprostřed přední strany se blyštěl malý okov s klíčovou dírkou. Chyběl nám tenkrát klíč, abychom se s bratrancem do záhadné krabičky mohli podívat. Klíč byl také ukryt, a cesta k němu nebyla snadná. Překonali jsme strasti, které během hledání klíče nastaly. To, co se  na nás ve skříňce na měkké vystýlce usmívalo byl - (nečekaně) poklad. Čarovný a divotvorný prsten.
Nezlobte se za tento předvídatelný příběh, vždy jsem byla "fantazilabilní" (autorská práva na toto slovo jsou také má :P). A jako malá holka jsem prostě věřila, i teď jako dospívající teenager (teen ještě devět měsíců), že dobro vítězí nad zlem (co je zlo zatím nebylo na světe definováno) a je po zásluze odměněno.
     Dnes vidím tajemnou truhlu sama v sobě. Život nám připravuje různé peripetie a momenty, kterými nás k něčemu vede. Tato cesta života, má právo být strmá, plná zákrut a bez pevné půdy pod nohama. Což pak by mělo poté štěstí smysl? Vlastně, to co se mi dnes stalo je naprosto bezvýznamný moment jednoho ze sedmi miliard lidí na této planetě. Přestože mám teď strašný hlad, raději sedím u notebooku, dávám rozkazy z věže řízení - poslušní vojáci pak běhají po klávesnici a plní rozkazy. To, co tvoří možná není přesně podle kodexu ani přání čtenáře, ale je to podle autora - čili mě. Vlastně je to autor sám.
         Dnes jsem potřebovala zase na vzduch, vypadnout z domu a otevřít křídla a létat. Podle smlouvy mám mít týdně den volna, většinou se to podaří:D. V polovině měsíce, do té doby jsem byla neustále zavřená v domě ani jednou jsem nebyla venku, jsem si v zrcadle všimla, že můj obličej už zelená :D, od té doby si nařizuji vycházky. Proto každá možnost podívat se na svět za okna (která jsem tu všechna omyla, na obou domech!) je tak povznášející a bezmezný. Dnešní plán spočíval v cestě do Oettingenu, kde mi při minulé návštěvě paní v malém, milém obchůdku objednala časopis Deutsch perfekt, slíbila jsem jí, že během týdne si ho vyzvednu. Týden byl skoro u konce a dnešní den byla tak poslední možnost slib vyplnit (ačkoliv věřím, že časopis tam na mě čeká i v pondělí :-)). Jak mnohokrát zmíněno, bydlím na venkově. Jezdí zde jediný autobus, linka 506. V sobotu má jezdit druhý ranní spoj za pět minut půl desáté. V neděli nejezdí vůbec. Na zastávce jsem čekala od devíti. Dala jsem si boyfriends shorts v očekávání, že bude svítit i sluníčko. Po čtyřiceti pěti minutovém čekání jsem byla promrzlá, smutná, naštvaná! Jako bezvýznamná šachová figurka, kterou opět vyhodili z pole. Říkala jsem si, ještě počkej. Znovu jsem se podívala na řád. Černé na bílém, tak proč? Dívala jsem ne neustále na zatáčku, odkud měl můj oř přijet. Nepřijel :-) -
A jak se tak člověk divá na druhý směr cesty, zjistí, že i tam vede cesta. Třebaže vede jinam.
Možná, že to nebyl velký krok pro lidstvo, ale zase jednou se ukázalo, že stačí otočit hlavu na druhou stranu, i když ani tam nevychází slunce, má smysl. Nikdy se nevzdávat a jít, byl to malý-velký krok pro mě :-)! Tak jsem se zvedla, a šla. Šla pěšky až do Wassertrundigenu, i když začalo poprchávat. V tu chvíli člověk ani nevnímá déšť jako nepříjemnost, ale jako souhlas nebes s vaším činem a takto to symbolizuje.
     Za hodinu už jsem byla na Markplatz a zjistila, že tam mají slavnost "Dny jídla" po celém náměstí rozmístěné stol a každý podnik tam něco servíroval, hrála dechovka, lidé se smáli. Kluci co instalovali zvuková zařízení mě prosili o fotku, po cestě domů, mě mihli v autě a vesele mávali.            
      Radost a  štěstí - vše v tom, že se člověk podívá i jiným směrem. A  navzdory tomu, že něco nehraje podle toho jak si my sami pískáme, neznamená to konec...vždyť si můžeme místo pískaní zpívat :-).

P.S. šortky pak byli super, při chůzi mi bylo i tak horko :D
P.P.S. fotografická příloha zachycena během dnešního putování

 

 

 

______

 

 

 

 

 ano, tohle je Auhausenský kostel :-)

 

 

 

Prosím, pište mi komentáře, ať vím, že to psaní tady má smysl :-)