Rodina, rodina neměcká, americká

Aneb rodina rodinná a aupair česká

   Rodina. Každý máme svou. Každý tu svou milujeme. Občas se na ni hrozně hněváme, najdeme i ty nejmenší drobnosti, které dokážeme proměnit v godzilu, která požere všechnu radost dané chvíle. Ale godzila byla přece přemožena a svět zacháněn. Láska a vřelý vztah, tak může nadále přebývá v celém světe včetně našich srdcí.

         V zemi, která právě ovládla fotbalový svět, smysl u slova "rodina" postrádám. Není tu po něm ani památky. Proto vytahuji červenou kartu a ptám se, co je symbolem, smyslem nebo vůbec významem rodiny? Je to dům, který stojí o čtyřech stěnách, pokrytý červenou omýtkou, která je lehce popraskaná a navlhlá od neustálého deště? Jsou to fotky uložené do rámů a vystavené na dřevěných poličkách (samotné fotky jsou přeludem, fotky moho být sice krásné, ale lžou.)? Je to prach, který ty fotky pokrývá a jediný, kdo ho setře, stejně jako vzpomínky s fotkou spjaté, je člověk, který do rodiny vůbec nepatří a je pohým hostem v onom domě? Je to pohlazení, které nepřichází? Jediné, co přijde je objetí naplňené nepříjemnými slovy schovaných pod faleš a "úsměv". Je to snad zahrádka plná květin, která zdobí nájezd před domem jako vystavený billboard? Dívej, mám tu květiny, jsem dobrá matka... Absurdita poslední věty je značná, avšak záhadným způsobem se někdě střetla s realitou.

Slovo rodina totiž němeční jazykovědci asi neskutečnou náhodou vymazali ze slovníků. A tak tato bulharsko-neměcká rodina, chuďata, se ho vlastně neměli kde naučit! Tak tomu je! Za všechno vždycky může stát! Ale vynechat ze slovníku slovo tak důležité se mi zdá teda jako drzost největší! Jak pak mají lidé vedět, jak se píše, vyslovuje a co znamená. Názor Lady Německé (můj zaměstnavatel) je stejně takový, že Německo je jen americkou kolonií a regionem. Takže za to vlastně vůbec nemůže Spolková republika Německo. Ale Amerika! A ta  tomu tady velí už od konce druhé světové války. A ta byla kvůli první světové válce. A té předcházel atentát na arcivévodu Ferdinanda, kdy selhala policie a jeho pocit zodpovědnosti, se kterým do Sarajeva jel, byl vniveč, stejně jako jeho možné revoluční počiny.Žádný důkaz zodpovědnosti a ochrany nenacházím ani tady.  Takže, kdo za co vlastně může? 

        Čím více o slově rodina přemýšlím, tím dále se dostávám ze stezky pochopení. Míjím keře, poseté trny v řadách jako vojáky při boji se zbraní hrdě vztyčenou. Jen ti nejodvážnější proniknou, aby se mohli utopit v moři bezvědomí. Zdali moře přináší ukojení a úlevu nevím, zatím jsem tam nepřišla.

Dost úvah. 

Moje neměcká rodina, ale opravdu pojem "die Familie" přeskočit musela. Každý den se s Dominikem učím matiku hodinu až dvě po dobu dvou týdnů. Trénujeme převody jednotek. Troufám si říct, že poctivě: párkrát se rozbrečel a jednou mu tekla z nosu krev. V pátek už mu to docela šlo. To je výkon po jedenácti dnech, co? Už si dokonce zapamatoval, že litr a dm3 jsou to samé. Uf. V úterý má psát písemku (takže zítra), tudíž jsem s ním v pátek prošla část příkladů, převodů víc, neý obyvkle. V sobotu byl u kamaráda. V neděli jsme tomu věnovali asi další tři hodiny. Pak přišla Lady Německá, vyjímečně už 8 (normálně chodí ve 22 a později), sedla si. Ode mě zjistila, že syn píše písemku z matiky. Pak jen tak mimochodem řekla, pakliže dostane špatnou známku, tak propadá. To je docela důležitá zpráva, ne? A dozvědět se ji jen tak během konverzace den před písemkou je bezva. Matka se rozhodla, že se podívá, co umí. V tu chvíli jí nebyl schopen říct ani kolik má kilometr metrů. Nic! Byl v tu chvílli z ní tak mimo, že to nic, co nosí v hlavě korunoval na Nic. Kdybyste viděly ty oči upírající na mě, sedící vedle něj, zdali má jednotlivé příklady dobře. Jak se snaží, ale její neustálý křik ho uvádí do nervů a křečí. Vždy jsem mu nenápadným posunkem naznačila, zdali to má dobře nebo špatně. Stejně mu pak všechno vyčetla, zakázala jediného kamaráda na zbytek života, poslala vyčistit zuby.

         Dnes jsme se věnovali jeho nejméně oblibenému předmětu od 14 do 19:30 (včetně přestávky 45min). Byl to boj. Propotila jsem dvě trička. Doufám, že za to stály. Ikdyž, mám obavy. Všechny řasy, které mi dnes upadly (náhodou i "nechtě") jsem odfoukla na jeho počest.

         V Německu se známkuje 1-6, přičemž jedna je nejlepší (tohle přijde moc vtipné bulharské babičce, tam to mají opačně - 6 je nejlepší)... Modlím se, ať je to aspoň trojka! 

Dále k tématu rodina. Tato úchvatná rodina vlastní dva domy, jak bylo zmíněno i v předešlých článcích. V jednom domě bydlí otec a starší syn. Tam také je jejich penzion. V domě, ve kterém bydlí Lady Německá a Dominik, bydlí také její matka (bulharka jako poleno, pořád jí samé jehněčí) a já. Proč a jak toto rodinné uspořádání funguje nevím a raději to vědět nechci. Prý žijí separé, protože matka nesnáší kouření a Karl-Heinz kouří jako fabrika. S Karlem, který všem říká Schatz (=miláček) jsem se viděla jen u Brombachsee. U jezera, kde on i Lady N mají, každý svou vlastní samozřejmě, restauraci. Tam stál neustále s pivem v pravé ruce a cigaretou v levé. Během žehlení jeho košil, je jeho košile, přestože čerstvě vypraná, nasáklá aromatem.  

     Ještě porovnání  s USA by nemělo chybět. Rodina tam byla nečím posvátným. Na to se nemohlo sáhnout. Dost možná je to jen další stránkou v knize o americké přetvářce. To by asi byla celá kapitola. Nicméně, důležitou roli v tom samozřejmě hraje náboženství. Moje americká rodina byli velmi zbožní. Láska, vědomosti a poznatky, které si předávali tvořili ducha, troufám si říct i smysl, slova rodina.

    Zítra podnikám cestu za dobrodružstvím. Z venkova do města. Mám větší strach, než před odletem do USA :D!